Překlad anglické povídky „Room Enough" od lesyeuxverts.
Pár: Severus Snape/Argus Filch
Shrnutí děje: Přístěnek na košťata byl jediné místo, kam se vešli – páteř na hrudní kost, záda k hrudi, Snape k Filchovi.
Poznámky překladatelky: Překlad věnuji Gleti, která mě na existenci tohohle ficletu upozornila. Díky moc! :-) A jako vždy prohlašuji, že povídka nebyla napsána, natož přeložena, za účelem zisku; Harry Potter a vše kolem něj je duševním vlastnictvím J. K. Rowlingové. Překlady jistých slov jsou převzaty z českého vydání Harryho Pottera v nakladatelství Albatros.
--------
Přístěnek na košťata byl jediné místo, kam se vešli – páteř na hrudní kost, záda k hrudi, Snape k Filchovi. Byli by se spolu mohli vejít i na jiná, větší místa, ale na ně nechodili. Ne tam, kde by je kdokoliv mohl uvidět, tam ne.
Snape honil Filchovo péro pevně sevřenými prsty, jako by svíral koště – prudkými, jistými tahy, kluzkými olejem, tak jak to měl rád. Filchovo hekání se v té malé prostoře rozléhalo a přehlušovalo všechny ostatní zvuky.
Byla to úleva, uvolnění, vykoupení – dech na kůži, kůže na kůži, tep na tepu. Sdílená horkost, jistota, pot – právě to si Snape žádal, to potřeboval. Svět se na chvíli dal do pořádku, zmenšil se, potemněl a začal dávat smysl. Začal být zvladatelný.
O podlahu zařinčel kbelík, jak se Filch o Snapea opřel zády, dech mělký a zrychlený, jeho péro sebou ve Snapeově ruce cukalo. Snape ztuhl, ztišovací zaklínadlo ale vydrželo. Po chodbě chodili studenti, hlasitě se hádali, sesílali na sebe kletby a pošťuchovali se. Studenti s banálními problémy, kteří nemají ponětí o probíhající válce, nevinní... ne, nejsou o nic lepší než všichni ostatní.
Ve sborovně, tam by byly sušenky a čaj, profesoři žvanící o svých hodinách a nad tím vším by kraloval Brumbál, oči samá jiskřička. Severus by Arguse obdařil škrobenou grimasou, tvářil by se, že jeho společnost na půlnočních obchůzkách blahovolně přijímá, předstíral by, že jeden jako druhý studenty, o něž jsou nuceni se starat, nesnášejí. Celé Bradavice jsou přetvářka vedle přetvářky, lež za lží, maska na masce. Do nekonečna.
V přístěnku na košťata, tam se mohli beze všeho oslovovat příjmením a souložit, jeden prudký příraz za druhým. Mohli se vůbec obejít beze jmen a šukat, tělo na tělo, mohli se společně mačkat v těsném prostoru, mačkat se na stěny a mopy a pavučiny. A stačilo to... v přístěnku na košťata bylo místo právě akorát pro ně dva a nic víc.
- konec -
Povídku možno hodnotit/komentovat na www.ffdenik.cz.