Překlad anglické povídky „In Memoriam“ od Nehalenie.
Pár: Severus Snape/Remus Lupin/James Potter/Sirius Black
Shrnutí děje: Sirius hledá Reguluse. Najde sice někoho jiného, ale i když to tak nejdřív nevypadá, ten někdo jiný taky není k zahození. Jinými slovy záminka k orgiím a násilí.
Poznámky překladatelky: Prohlašuju, že povídka nebyla napsána, natož přeložena, za účelem zisku; Harry Potter a vše kolem něj je duševním vlastnictvím J. K. Rowlingové. Překlady jistých slov jsou převzaty z českého vydání Harryho Pottera v nakladatelství Albatros.
--------
Hlava Severuse Snapea uspokojivě zaduněla, když s ním Sirius Black praštil o stěnu, jenže to nebyl ten druh uspokojení, který Sirius Black hledal. Kdyby ještě byli ve škole, příjemně by ho přitom zahřálo, ale teď byl na takové pocity uvnitř příliš chladný. Chladný a ochládal čím dál víc.
„Kde je?“ zavrčel. Snapeovo pravé zápěstí držel na zdi a krk mu tiskl předloktím tak silně, že cítil, jak se jeho ohryzek pohnul, když polkl.
„Koukej mě kurva pustit, Blacku,“ zavrčel na něj Snape na oplátku. Odtažené rty odhalovaly jeho křivé zuby a oči měl plné nenávisti. Ještě před okamžikem byly rozšířené šokem, když si cestou ze záchodků zastrkoval nátělník do roztrhaných džínů a plnou rychlostí narazil do Siriuse, kterého v mudlovském baru očividně nečekal. Zvlášť ne v mudlovském gay baru. Okamžitě sáhl po hůlce, ale počáteční půlvteřinové vykolejení stačilo. Než stihl jen pomyslet na kletbu, Sirius ho měl přimáčknutého ke zdi špinavého skladišťátka, James stál s posměšně zvednutými koutky hned vedle a točil v prstech Snapeovou hůlkou a Remus hlídal dveře.
„Řekni mi, kde je!“ domáhal se Sirius znova. Pevně stiskl kostnaté zápěstí a zatlačil na jeho krk. „Vím, že to víš, tak to koukej vyklopit, Srabusi.“
„Netuším – o čem – mluvíš,“ vypravil se sebe Snape a volnou rukou se Siriusovi zarýval do předloktí. Bledá tvář mu začínala rudnout a oči mu vystupovaly z důlků. Sirius se přinutil v tlaku na jeho hrdlo polevit a Snape syčivě vydechl.
„Víš zatraceně dobře, o čem mluvím,“ zavrčel Sirius. „Co jste ty a ti tvoji Smrtijedský kámoši udělali s Regulusem?“
Když Sirius zmínil bratrovo jméno, něco se ve Snapeových očích změnilo; mihl se jimi jakýsi neidentifikovatelný cit, než se zaklaply jako dveře a v hubené tváři po něm zbyla jen podezíravost aS ostražitost.
„Co ti na tom sejde, Blacku?“ ušklíbl se Snape. „Chováš se jako bratr víc k Potterovi než k vlastnímu příbuznému.“
Sirius cítil, že mu stoupá červeň do tváří. „Ty tu nemáš co klást otázky, Srabusi,“ utrhl se. „Od tebe chci slyšet akorát odpovědi. Kde sakra je?“
„Nemám ponětí,“ řekl Snape nasupeně.
„Lžeš,“ nedal se Sirius odbýt. „Měl jsem vědět, že budeš lhát.“
„Tak proč se mě teda vůbec ptáš?“ odfrkl si Snape netrpělivě a pokusil se z jeho sevření vymanit.
„Protože to potřebuju vědět!“ Tak zoufale jeho slova znít neměla. Snape pozvedl obočí a ústa mu zkřivil trpký úsměšek.
„Cítíš se provinile, Blacku?“ zeptal se tiše, černé oči řezavé jako obvinění. Sirius na vteřinu tak přetékal vztekem, že Snapea viděl skrz rudý závoj a oběma rukama ho vzal za předek černé kožené bundy a trhl jím dopředu. Chtěl s ním zatřást, chtěl, aby se mu hlava kymácela ze strany na stranu, až mu bude krk praštět, ale viděl jen, že se mu rty stahují v ještě tenčím úšklebku, a uvědomil si, že přesně o to Snapeovi jde: aby se přestal ovládat.
S hrdelním zavrčením Snapea nadzvedl do vzduchu, praštil jím zpátky o zeď a držel ho na ní nad zemí, aby měli obličej ve stejné výšce. Viděl, jak se jeho černé oči na okamžik rozšířily překvapením a pak mu Snape zaryl dlouhé hubené prsty do rukou a začal do něj kopat. Sirius mu se zaklením nohy přirazil ke zdi svýma a pořádně s ním zatřásl.
„Koukej mi to říct!“ zasyčel skrz stisknuté zuby a podíval se Snapeovi do očí. „Je to sakra můj bratr! Zasloužím si to vědět.“
Cítil, jak se mu Snapeova hruď pod rukama zvedá s každým ostrým nadechnutím, cítil pod pěstmi, jak polyká. Byl tak blízko, že rozeznal jeho černé zorničky a na okamžik v nich viděl zaplanout cosi, co nebylo překvapení, strach ani nenávist. Mimovolně se mu sevřelo hrdlo, když si uvědomil, že to je bolest.
„Tak ty si to zasloužíš vědět,“ zasyčel Snape výsměšným šepotem. Jiskra bolesti, kterou v jeho očích Sirius uviděl, se začínala šířit. „Napadlo tě někdy, že nejsi jediný, kdo si to zaslouží?“
Snapeova slova byla jako sníh, který se roztéká za krkem, a jejich význam mu pomalu stékal po zádech dolů. Ústa se mu bezhlese hýbala a Snapeovi se v očích zračilo uspokojení, ale než ze sebe Sirius dokázal dostat větu, James si znechuceně odfrkl.
„Vzdej to, Tichošlápku,“ řekl a zatočil v prstech Snapeovou hůlkou. „Slušně se zeptat na Srabuse nikdy neplatilo. Řekl bych, že je na čase použít tvrdší prostředky.“ Mrkl po Remusovi, který stál se založenýma rukama a přísným výrazem v obyčejně milé tváři u dveří. „Asi bys měl na dveře seslat Silencio, Remusi.“
„To už jsem udělal,“ odpověděl Remus tiše. Nespouštěl oči ze Siriuse a Snapea. „Můžeme tu hrát famfrpál a nikdo to neuslyší.“
„Nádhera,“ schválil mu to James. „S čím teda začneme? Co takhle cílené Incendio?“ Mluvil bezstarostně, jako by se dohadovali, co si dát k čaji. „Se vsadím, že by mu ty umaštěný vlasy chytily jako pochodeň.“
„Jamesi…“ ozval se Remus tichým, varovným tónem.
„Jo, máš pravdu,“ připustil James a prohlížel si Snapea zúženýma očima. „Nejspíš by to tu celý podpálil, co? Navrhuju začít rovnou s nejtěžším kalibrem. Prý musíte někoho fakt nenávidět, abyste seslali Crucio, ale já myslím, že tady Srabík by akorát mohl stačit.“
Snape ohrnul ret a zpražil ho pohrdavým pohledem. „Neprominutelné kletby, Pottere? Koukám, že nebelvírská morálka klesla až na dno.“
„Zoufalá doba si žádá zoufalá řešení,“ pokrčil James docela klidně rameny.
„Dotkněte se mě a pěkně si to odskáčete,“ vyprskl Snape. Nejevil strach, ale Sirius cítil, že mu srdce tluče rychleji.
„Jako kdybych se tě chtěl dotýkat!“ ohrnul James nos. „V tom je právě krása magie. Já zůstanu tady, jak jsem, a ty budeš trpět támhle.“
Snapeovy rysy se zkřivily čirou nenávistí, prudce obrátil hlavu, jako by se na něj už dál nedokázal dívat, a upřel oči na Remuse.
„Pořád jim děláš obecenstvo, Lupine?“ ozval se výsměšně. „Nebo máš tentokrát v plánu se tohohle kouzelného mučeníčka zúčastnit?“ Pokud čekal, že Remus odvrátí pohled, nebo nejistě přešlápne, nedočkal se.
„Tohle není nějaké školní šikanování,“ řekl Lupin tiše s nezměněným výrazem. „Tady jde o lidský život. Jestli něco víš, tak uděláš nejlíp, když nám to řekneš, Severusi.“
Ta jediná věta měla na Snapea větší účinek než všechny Jamesovy výhrůžky dohromady. Oči mu zaplály, tvář mu zbělela vztekem a začal se Siriusovi mohutně vzpouzet, aby se dostal z jeho sevření; ne aby jim utekl, ale aby se vrhl na Remuse.
„Jak se opovažuješ říkat mi jménem, ty prokletá příšero!“ zuřil, od úst mu odletovaly sliny a kopal Siriuse do nohou a zarýval mu prsty do rukou. „Jak se opovažuješ předstírat, že jsme kamarádi, ty ubohej, zoufalej zbabělče! Myslíš si, že jsi lepší než oni, protože jsi vždycky akorát přihlížel? Ty – ty…“
„Drž hubu!“ zaječel Sirius a tak tak se mu podařilo ho jednou rukou udržet a druhou mu vlepit facku. Snapeova hlava silou té rány narazila tváří do zdi, a než se Snape mohl vzpamatovat, Sirius s ním znova praštil o stěnu a pak popadl jeho koženou bundu a stáhl mu ji k loktům, takže mu v podstatě spoutal ruce. Snape, přimáčknutý ke zdi a zadýchaný, jako by to ani nezaregistroval. Divoké černé oči dál upíral na Remuse, který strašidelně zbledl a dokonce o krok couvl. Dokonce i James vypadal Snapeovým výbuchem zaražený.
„Tichošlápku, co to do prdele…?“
Sirius mu nemohl odpovědět. Jednou rukou Snapea držel pod krkem a druhou za kostnaté rameno, ale zíral na jeho holou paži, na rudou, napůl zahojenou jizvu, která se tam ukázala, když mu stáhl bundu. Znamení svítilo z vnitřní strany bledého, šlachovitého bicepsu, vyřezané nikoliv hladkými tahy hůlky, ale hrubými zářezy krátké ostré čepele: hvězda ze tří protnutých čar s trojcípou korunou nad sebou. Tohle znamení už Sirius viděl. Regulus si ho kreslil do všech svých knížek. Vyškrábal si ho do pelesti postele nožíkem, který mu Sirius dal k Vánocům rok před tím, než odešel z domova. Bylo to znamení, kterým si označoval všechno, co považoval za svoje.
Snape pořád ještě zahlížel na Remuse, ale Sirius ho vzal za čelist a násilím mu otočil obličej k sobě.
„To znamení, co máš na ruce,“ zasyčel Sirius. „Kdes k němu přišel?“
Vztek ve Snapeových očích vystřídal zmatek, načež sledoval Siriusův pohled až k jizvě. Když se znova střetl se Siriusovýma očima, bylo to s úsměškem.
„Podle toho, jak se tváříš, bych řekl, že víš moc dobře, kde jsem k němu přišel.“
„Lžeš,“ řekl Sirius automaticky, přestože věděl, že to tak není.
„To už jsi říkal,“ uštípl Snape, „a stejně se mě dál ptáš.“
„Hele,“ vložil se jim do toho James netrpělivě. „Akorát ztrácíš čas. Ten hnusnej hajzlík ti nic nevyklopí, dokud mu nedáš přesvědčivej důvod. Čím dřív to z něj vytáhnem, tím dřív se na něj budem moct přestat dívat.“
„Jasně,“ řekl Sirius tiše, skoro jako by mluvil sám k sobě. Snapea nespouštěl z očí. „Jasně,“ zopakoval hlasitěji a oči mu ztvrdly. „Dvanácteráku, podívej se mi do kapsy. Mám tam lahvičku…“
„Tady je.“ James mu sáhl do kapsy, ještě než Sirius domluvil, a vytáhl nazelenalou lahvičku. Podržel ji nakloněnou ve zvednuté ruce a se zájmem se na ni díval. Byla v ní hustá, sirupovitá tekutina, které se přelévala jen zvolna a lnula ke stěnám. Snape na lahvičku taky upíral oči a sebevědomí se z jeho výrazu vytrácelo.
„Veritasérum?“ ušklíbl se. „Velice neoriginální. Ušetři si práci, Blacku,“ dodal znuděným tónem. „Na to jsem imunní.“
„Jo?“ Sirius vycenil zuby v úsměvu. „To jsem si říkal. Proto tohle není žádné veritasérum.“ Projel jím záchvěv vzrušení, když Snapeovi po tváři přeletěl stín znepokojení.
„Tak to je to, co máš od Moodyho?“ ptal se James a dál si lahvičku přimhouřenýma očima prohlížel.
„Přesně tak,“ potvrdil Sirius. Cítil, jak Snape dočista znehybněl.
„Co je to za lektvar?“ zeptal se Remus opatrně. Udělal krok k nim, aby se mohl podívat zblízka.
„Nevím to tak úplně jistě,“ řekl James a nepříjemně se na Snapea zazubil. „Mám pocit, že Pošuk říkal ‚experimentální‘.“
„Chceš říct, že nevíš, co to dělá?“ svraštil Remus obočí.
„Víme, že mu to pěkně rychle rozváže jazyk,“ prohlásil Sirius a viděl, jak Snapeovi z tváří zmizela barva. „Moody tvrdil, že stačí pár kapek a bude nás prosit, aby nám mohl říct všechno, co chceme slyšet.“
„Jak to funguje?“ zeptal se Remus pořád podezíravě.
„Nemám tušení,“ pokrčil James vesele rameny. „Navrhuju nalejt to Srábkovi do krku a hned to zjistíme.“
„To mi vyhovuje,“ zavrčel Sirius. „Já ho podržím. Remusi, ty mu otevři pusu.“
Remus váhal a tvářil se znepokojeně.
„Snad si to teď nerozmyslíš?“ řekl James a zúžil oči. „Tohle je přece Snape, ne? Ať se stane, co chce, tak si to zaslouží.“
„Sklapni, Jamesi,“ zavrčel Remus a ošklivě se na něj podíval. Jednou rukou vzal Snapea za vlasy, druhou za bradu, ale než ho mohl chytit pořádně, Snape se mu se zuřivým zaprskáním vytrhl a začal doopravdy bojovat o svobodu. Zakousl se Siriusovi do zápěstí a pořádně skousl, a zatímco Sirius nadával a snažil se mu ruku vytrhnout, Snape se pokusil vymanit z jeho sevření.
„Do hajzlu! Remusi, chyť ho!“ zaklel Sirius a krvácející rukou se Snapea, který se svíjel jako had, pokoušel udržet na místě. „Drž ho, zatraceně!“
„Já se snažím!“ zaječel Remus, sevřel v pěsti Snapeovy vlasy a snažil se vzít ho za čelist. „Jamesi, ten lektvar! Otevři ten pitomej lektvar!“
„Rychle!“ zařval Sirius a bránil si rozkrok před kostnatým kolenem.
„Otevři mu pusu,“ křikl James a rozlomil pečeť na lahvičce. „No tak, Remusi, drž ho!“ Odzátkoval lektvar a okamžitě je obestřela jeho vůně, směs růžových květů, medu a shnilých vajec. Remusovi se začal zvedat žaludek, ale Sirius slyšel Snapea syknout „Ne!“ a zvedl oči právě včas, aby viděl, jak se mu hrůzou – poznáním – rozšířily oči, těsně před tím, než mu Remus konečně otevřel ústa.
„Cha!“ zaradoval se James, chytil Snapea z druhé strany a zvedl mu lahvičku k ústům. „A máme tě, ty slizkej…“
Větu už nedokončil, protože když Snape lahvičku uviděl, vyděšeně se nadechl a vyštěkl tři ostré slabiky v jazyce, který Sirius do té doby neslyšel. James zaklel, když se mu prsty křečovitě sevřely a lahvička mu vyklouzla. Sirius se bezmocně díval, jak padá na betonovou podlahu a tam se tříští v mračnu úlomků křišťálu a lektvaru, který je obklopil jako mlha, ještě než stihl zamrkat.
Trpká mlha všechno přidusila, jako by se ocitl pod duchnou, takže nic neviděl, slyšel jen tlukot vlastního srdce a cítil jen krev, která jako by mu hořela v žilách, až měl celé tělo protkané žhavými čárami. Snažil se ten mrak, který mu zastíral smysly, setřást, ale když konečně pod rukama a nohama ucítil betonovou zem, když konečně dokázal otevřít oči, vůbec nechápal, co to vidí.
Regulus! srdce mu vynechalo, ale pak se postava, kterou si myslel, že poznává, proměnila v kohosi jiného. Černé vlasy byly zcuchané, namísto hedvábné, pootevřené rty tenké a bledé, namísto plné a rudé, široce otevřené, skelné oči inkoustově černé, namísto ledově šedé. To Snape, ne Regulus se přemoženě opíral o zeď. Siriusovo srdce a žaludek se přesto sevřely úplně stejně. Pálilo ho při tom pohledu v očích, prsty mu hořely touhou dotknout se alabastrově bledé kůže, penis mu – ach Merline, co se to s ním dělo? Protože věděl, že to je Snape – Snape! – a přesto mu v koulích mravenčilo a penis se mu naléval krví.
Pokusil se něco říct, ale jen zasténal – vysokým, hladovým zvukem, který by nejradši zapřel. Zvukem, který se mu z hrdla vydral při pohledu na klečícího Snapea s rukama chycenýma v bundě, rozcuchanými vlasy v obličeji, černým tílkem vyhrnutým nad pobitý opasek, nad kterým vykukovala bledá kůže jeho prudce se zvedajícího břicha. Ještě k němu lnula lektvarová mlha, zaplétala se mu do vlasů, olizovala mu kůži. Sirius se díval, jak Snapeovou hubenou postavou projel krátký záchvěv, a znova zasténal, když jeho tělo ten záchvěv bezmocně napodobilo.
„…do hajzlu… do hajzlu…“ To přerývané kňučení přicházelo zleva a Sirius se pokusil soustředit na jeho původce. Byl to James, který se snažil narovnat, ale bez úspěchu. Ruce mu podjížděly, jako by betonová podlaha byla z ledu. Naproti němu klečel Remus, hlavu měl skloněnou, ramena se mu třásla, jednou rukou se držel za břicho a druhou si svíral stehno. Zvedl hlavu a Siriuse bodla provinilost i vzrušení, když uviděl přítelův strhaný výraz.
„Co…“ zakrákoral a usiloval popadnout dech. „Co to – jak…“ Sirius věděl, na co se Remus ptá – co jim to zatraceně Moody dal? – jenže než mohl odpovědět, Remusovy oči se rozšířily při zvuku roztřeseného zaúpění a ostře otočil hlavu. Snape teď byl na boku, skoro ležel na zemi, prudce oddechoval a kroutil se a svíjel jako v bolestech.
„Severusi!“ zasyčel Remus. „Och zatraceně, Severusi.“ Remus zatnul zuby, dolezl k němu, naklonil se nad něj a odhrnul mu vlasy z doširoka rozevřených, skelných a téměř nepříčetných očí. „Ach Merline, Severusi,“ zamumlal a pohladil ho třesoucími se prsty po tváři a po holém rameni. „…nechtěl… nechtěl jsem… ach bože!“
Sirius otevřel ústa a pokusil se na Remuse křiknout, co si myslí, že dělá, že se Snapea takhle dotýká, ale v ústech mu vyschlo a žaludek se mu sevřel, když viděl, jak Remusovy ruce hladí ten odhalený kousek Snapeova břicha a vyhrnují mu tílko, pod kterým se ukazují jeho žebra a malé nahnědlé bradavky, které ztvrdly, když po nich přejel palcem. Remus na svoje ruce vytřeštil oči, jako by nemohl uvěřit, co to dělají, ale pak sklonil hlavu, vystrčil jazyk a líbal Snapea na prsa a pak ho kousl do jedné nabíhající bradavky. Snape vykřikl, jak jím projel další záchvěv, a prohnul se vstříc Remusovým zubům, oči pevně zavřené, pohybuje ústy.
„Prosím!“ vydralo se mu přes suché rty zašeptání. „Ach – prosím!“
Když uslyšel touhu v jeho hlase, něco Siriusovi vybuchlo za očima a přitiskl si na tvář pěsti, zatímco mu v hlavě zněla ozvěnou Moodyho slova. Bude vás prosit… prosit… Nechápal pořádně, co tím Moody myslí – nezáleželo mu na tom v tu chvíli – ale teď už věděl.
„Do hajzlu!“ pokusil se říct, ale nebyl to jeho hlas, byl Jamesův; James, který se zvedl na všechny čtyři, zíral se směsicí zděšení a fascinace, jak Remus líbá a osahává Snapea a jak se pod ním Snape chvěje a lapá po dechu. „Do hajzlu!“ sykl James znova a nahrbil ramena, jako by ho něco bolestivě uhodilo. „Ne! V žádném případě – nemůžeš – Remusi! Zatraceně!“
James se s námahou dostal až k nim, natáhl ruku k Remusovi, aby ho odtáhl od Snapeovy hrudi, a Siriusem projela vlna horka, když James přitiskl jejich ústa k sobě. Oba zasténali, jak se jejich jazyky propletly, ale i zatímco se líbali, Remus dál hladil Snapea a Jamesovy prsty ho následovaly, spojily se s Remusovými, a cestovali po tom hubeném těle oba dva – přes prohlubeň břicha, dolů po stehně a pak zpátky, až jejich propletené prsty sevřely zvětšující se vybouleninu v jeho rozkroku.
„Och, Merline!“ zasténal Sirius, když Snape zaúpěl a zkroutil se, aby jim přirazil do rukou. To na Remuse bylo moc, divoce zavrčel a začal mu rozepínat a stahovat džíny, a přitom dál líbal a kousal Jamesova ústa. James zavrčel a oplatil mu to kousnutí a taky se dal do svlékání Snapeových šatů, až se jim povedlo rozepnout mu džíny, stáhnout je dolů a v prstech sevřeli jeho tvrdé péro. Siriuse ten pohled zasáhl jako blesk, projel mu páteří a vybuchl v útrobách, a než si uvědomil, co dělá, klečel mezi Snapeovýma nohama, odstrkoval Jamese a Remuse stranou, chytil Snapea za úzké boky a vzal jeho penis naráz do úst.
Uslyšel přidušené zavytí a Snape se pod ním vzepjal, ale Sirius ho zatlačil zpátky a zasténal kolem tvrdého orgánu, který mu horce pulzoval v ústech a na jazyku nechával kluzce slanou, elektrizující chuť. Přitiskl dlaně k ostrým kyčlím, sevřel v prstech štíhlé, chladné tělo, které ne a ne se přestat hýbat a svíjet, a přejížděl po tlustém penisu, ze kterého už teď vytékala tekutina, nahoru a dolů. Zahákl prsty za okraj Snapeových džín a stáhl je ještě níž po štíhlém pasu, protože chtěl víc – víc těla, víc kůže, víc všeho. Jiné ruce svlékaly šaty z něj, prsty se mu zaplétaly do vlasů a on nedokázal rozlišit, komu patří sténání a hekání a těla, jež se o něj otírají.
Zabořil tvář do Snapeova klína, nos přitiskl do měkkého podbřišku, zatímco mu tvrdý penis klouzal hlouběji do úst, a zvedl boky, když ucítil, jak mu někdo stahuje kalhoty i s botami. Zasténal, když se jeho penis ocitl venku z vězení a začal se rychle nalévat krví – prodlužoval se, skoro bolestně a už teď se leskl touhou – a pak ta úleva, když se ho chopily horké prsty, když mu hrubá dlaň promasírovala kulky a k tělu se mu přitiskla nahá a zpocená těla. Na tváři cítil, jak se Snapeovi napínají břišní svaly, slyšel horečné sténání, ale někdo ho vzal za vlasy a vytáhl ho vzhůru, pryč od toho rozpáleného penisu. Začal protestovat, ale ten někdo ho strčil dozadu a dolů a Sirius zahekal rozkoší, když jeho vlastní penis zmizel v horkých ústech a na klín mu narazil studený kov Jamesových brýlí.
„Bože – ano!“ zasyčel, přirazil k Jamesovu kroužícímu jazyku a zatočila se mu z těch všech pocitů hlava. Natáhl ruku a našel další teplo – dlaní narazil na Remusovy slabiny. Zkroutil krk, takže viděl, že Remus leží Snapeovi mezi nohama, pomalými pohyby o sebe otírá jejich penisy a do úst mu strká tři prsty. Upíral na Snapea napůl přivřené zasněné oči a tiše mu něco šeptal.
„Olízej je,“ slyšel ho Sirius mumlat a z úmyslu, který v tom chraplavém hlase vycítil, se mu vzrušením stáhla varlata. „Pěkně je olízej, Severusi. Hezky cucej – přesně takhle.“
„Zatraceně, Náměsíčníku!“ vyhrkl, vzal Jamese za hlavu a otočil mu ji na stranu, aby taky viděl, jak Remus kluzké prsty vytahuje ze Snapeových úst a sedá si mezi jeho nohama. Snape už byl nahý, až na koženou bundu, která mu dál poutala ruce, a černé tílko vyhrnuté nad bradavky, a Remus mu ohnul jednu dlouhou bledou nohu, zajel mokrými prsty pod jeho koule, chvilku hledal a pak je strčil dovnitř. Snape se prohnul a vykřikl, jak je do něj Remus všechny tři vrazil. Siriusovi z toho zvuku zatepal penis a neudělal se jen proto, že James odtáhl ústa a stiskl mu ho u kořene.
„Do prdele!“ sykl James, široce otevřené oči upřené na Snapea, který se svíjel pod Remusovými neústupnými prsty. Hlavou házel ze strany na stranu, dlouhé vlasy mu padaly do tváře a sténal a prudce oddechoval. Remus přitom vydával tiché, uklidňující zvuky a hladil ho po břiše.
„Prosím…“ vydechl Snape tenkým hlasem. „Prosím – potřebuju – potřebuju…“
„Co – co potřebuješ?“ překvapil Sirius sám sebe otázkou, pronesenou hlasem skoro stejně tenkým.
„…cokoliv…“ zakňučel Snape. Snažil se uniknout Remusovým prstům a hubenou tvář měl vlhkou potem a napjatou zoufalstvím.
Siriusovi do hlavy jako duchové vpluly vzpomínky na Reguluse – Reguluse nemocného a s horečkou, schouleného uprostřed obrovské starožitné postele; Reguluse bledého a ztrhaného, s očima zastřenýma noční můrou; Reguluse hubeného a prochladlého, jak se mu vyškrábal do postele a kostnatými koleny ho píchal do boku – a Sirius prudce zvedl hlavu, odkopl Jamese stranou, otočil se, vzal Snapea za ramena a přitáhl si ho k sobě.
„Tady,“ řekl drsně a nedbal ani na Remusovy užaslé oči, ani na vyjevenou Jamesovu tvář. „Tady,“ vydechl, klekl si mu mezi nohy a přitiskl jejich penisy na sebe. Snape zakňoural a odvrátil hlavu, zadýchaný, až se mu chvěl hrudník. Sirius zaváhal, objal ho rukou kolem pasu a pak je oba překulil, takže teď ležel na zádech a Snape seděl nad ním, prsa na prsa, a jeho dlouhé vlasy Siriuse studily na rameni.
„Tady je, co potřebuješ,“ zašeptal Sirius, popadl Snapeův zadek, nadzvedl ho a přitiskl svůj penis k jeho nasliněnému otvoru. Pevně ho sevřel, zvedl pánev a napjaté svaly najednou povolily. Oba zasténali, když Sirius Snapea stáhl dolů a zajel dovnitř.
„Ano,“ zakňučel Snape, když ho Sirius objal, přivinul si ho k prsům a začal přirážet. Sirius reagoval jen zasténáním a zaryl mu prsty do zadku, protože kdyby byl promluvil, jen by to jeho Ano zopakoval. Ano, protože tohle oba potřebovali.
„Moc si to neužívej, Tichošlápku.“
Sirius zpomalil a otevřel oči, ale Snapea nepustil. Za Snapem mu mezi nohama seděl James, díval se na něj, tvrdého ptáka měl v pěsti a za brýlemi posunutými nakřivo mu v očích svítilo. „Se Srábkem jsme si přece užívali legraci vždycky spolu. Není důvod s tím teď přestat, ne?“
Sirius ucítil, jak se Snape napjal, ale nepustil ho. Zadíval se na Jamese, srdce se mu rozbušilo a na okamžik se načepýřil, ale pak Jamesova ústa zkřivil úšklebek – ošklivý, ale dobře známý. „Tohle je Snape,“ připomněl mu a něco v Siriusovi se proměnilo v led, protože věděl, že James má pravdu. Je to Snape.
Ne Regulus.
„Jdi do háje, Dvanácteráku,“ řekl otráveně, ale roztáhl nohy dál od sebe, aby si James mohl kleknout. Snape sebou trhl, Sirius však nepovolil. Uslyšel zavrčení, viděl vedle sebe Remuse, ale ten se nedíval na Jamese. Upíral oči na Snapea, který k němu otočil tvář. Remusův penis trčel rozzlobeně kupředu. Remus si olízl rty a pak natáhl ruku a chytil Snapea za vlasy. Snape na něj vycenil zuby a pokusil se mu hlavu vytrhnout, ale Remusovi potemněly oči.
„Do toho, Dvanácteráku,“ řekl Remus tiše. Sevřel svůj penis v dlani a začal si ho pomalu honit. „Přesně to potřebuje. Vojeď ho.“
„To mám taky v úmyslu,“ zazubil se James. Snape sebou cukl a Sirius ho sevřel ještě silněji a zavřel oči. Slyšel Jamese jednou dvakrát plivnout a do koulí ho šťouchlo jeho tvrdé péro, svezlo se ke kořeni jeho penisu a zatlačilo. Byl to nezvyklý, intenzivní tlak – Jamesův penis se tiskl k jeho, naléhavě, téměř bolestně, ale taky příjemně – a potom Snape zalapal po dechu, vyhrkl „Ne!“ a snažil se vymanit, ale Sirius si z nějakého nevysvětlitelného důvodu přitáhl jeho hlavu na svoje rameno a zašeptal „Šššš!“
Tlak na jeho penis hraničil s bolestí, jak se James vnucoval dovnitř – nejdřív jen špičkou a pak se zahekáním zatlačil. Pocit tlaku kolem jeho péra se znásobil, když James pronikl podél něj dovnitř, dráždil žílu na spodní straně jeho penisu, žaludem vrážel do žaludu. Sirius si kousal ret a ztěžka oddechoval, protože nic podobného ještě v životě necítil, a pevně se ke Snapeovi tiskl, a ten zatím zvláštně vysokým hlasem kňoural.
„Zatraceně!“ vydechl James a Sirius cítil, jak se chvěje; cítil, jak se všichni tři chvějí. „Neuvěřitelný – tak těsnej! Taková – paráda!“
„Dělej!“ zavrčel Sirius a snažil se přitom moc nehýbat, ale nemohl si pomoct. Jeho penis byl v tak pevném sevření mezi Jamesovým ptákem a chvějícím se horkem Snapeova zadku, že se to skoro nedalo vydržet. „Zatraceně, Jamesi!“ Cítil, jak se k němu Jamesův penis tiskne, pak se vytahuje – Merline, neskutečně se vrací zpátky – pomalým, neúprosným pohybem. Pevně zavřel oči, dýchal zrychleně, cítil tepání svého penisu a taky Jamesova a oba je žhavě svíral Snape a on věděl, že dlouho nevydrží, věděl, že ani jeden dlouhou nevydrží.
„Tak ho šukejte, sakra!“ vyštěkl Remus, načež Sirius rozlepil jedno oko a spatřil, že přítelova obyčejně mírná tvář je zkřivená chtíčem a ještě čímsi jiným a že se Remus jednou rukou honí. Druhou měl pořád zapletenou ve Snapeových vlasech a držel jeho hlavu obrácenou k Siriusově hrudi. „No tak, Jamesi, přece jsi to chtěl udělat!“
„Jdi – do – prdele – Náměsíčníku!“ zavrčel James a prudce přirazil, až jeho koule pleskly o Siriusovy. Vzal Snapea pořádně za boky a se zaťatými zuby přirážel dovnitř a ven, čím dál rychleji, s vlhkými zvuky, až se mu přestalo dostávat dechu a zlomil se v pase. Sirius zasyčel, když se mu Jamesovo horké sperma přelilo po penisu, a přirazil jednou, po druhé, jak nejhloub mohl, až Snape podivně, škytavě zakňučel a pevně kolem něj sevřel svaly.
Vyvrcholení Siriusem otřáslo, jako když teriér zatřese s krysou, vzalo mu dech a sám se udělal jako by mimochodem.
„Ano!“ zavrčel Remus a on ucítil na tváři mokrý cákanec, když Remus zalapal po dechu. Pootevřel jedno oko, aby viděl, jak ze sebe Remus dostává poslední kapky, z jeho postoje už ale vyprchala energie, jeho penis sebou naposled zacukal a pak znehybněl.
„Zatraceně…“ zakňučel James. Zhluboka roztřeseně vydechl, a pak jako by mu došlo, že se zhroutil na Snapea. „Zatraceně!“ zopakoval a trhl sebou, až jeho ochabující penis vyklouzl ven a on se posadil na zadek. Chvíli jen tak dřepěl, pak potřásl hlavou, podíval se kolem sebe a konečně se nejistě zvedl na kolena a pak na nohy. Sirius otevřel oči a viděl, že se na něj James dívá s podivným výrazem, jako by se snažil přijít na způsob, jak to, co se stalo, popřít nebo omluvit. Znova potřásl hlavou, zamračil se a pak se sehnul a začal si sbírat šaty.
„To tam hodláš jen tak ležet s touhle špínou na péru?“ ušklíbl se na něj James a natáhl si jednu nohavici džín.
„Drž hubu, Jamesi,“ odpověděl Sirius unaveně a ani se nehnul. Jen tak ležel, kde byl, ruce pořád kolem Snapea, který se taky ani nehýbal. Siriuse napadlo, jestli je vůbec při vědomí. Otočil pohled k Remusovi, který si mnul spánky. Jako by na sobě Siriusovy oči cítil, protože podmračeně vzhlédl. Zamrkal a trochu pobledl, když viděl, že tam pořád ještě leží.
„Severusi,“ řekl tiše, klekl si a naklonil se nad ně. Vzal Snapea za ramena a narovnal ho, ale Snape se napjal a naježil, prudce pohnul hlavou a probodl Remuse pohledem. Přesto Sirius viděl, že Snapeův penis je jen napůl ztopořený a břicho má mokré semenem.
„Nešahej na mě, vlkodlaku,“ vyprskl. Remus na něj vteřinu zíral a Sirius si všiml prázdného výrazu, který se mu mihl po tváři. Mlčky vzal Snapeovu bundu a vytáhl mu ji zpátky na ramena a osvobodil mu ruce, a pak mu jemně stáhl tílko zpátky přes semenem potřísněné břicho. Snape kupodivu neprotestoval. Remus se na okamžik zarazil, jako by čekal, že Snape něco řekne, pak zamrkal a odvrátil se. Posbíral si ze země svoje šaty a s kradmým ohlédnutím, které viděl jen Sirius, poodstoupil.
Sirius čekal, že Snape se z něj zvedne zrovna tak rychle, ale on chvíli mlčky zůstal na místě, než se nadzvedl a okamžik jen seděl, snad aby popadl dech. Siriusův penis z něj mokře a ochable vyklouzl a teď mu ležel na stehně, takže se Sirius cítil ještě víc nahý, než byl. Pomaličku si sedl, hřbety rukou si protřel oči a prohrábl si vlasy. Snape tam pořád byl, neoblečený, oči upřené na betonovou podlahu. Sirius právě uvažoval, jestli by neměl něco říct, když ho do obličeje uhodily jeho džíny.
„Na co čekáš?“ zeptal se James, zatímco si zastrkoval košili za opasek. „Na další kolo se Srábkem?“
„Koukej odtud vypadnout, Jamesi,“ zavrčel Sirius. James mrkl na Snapea a udělal obličej.
„Nebudu na tebe čekat, Tichošlápku.“
„To je dobře.“
Sirius slyšel Jamese zamumlat si něco pod vousy, pak vrzly dveře a zaklaply se za ním. Nevěděl, jestli tu Remus ještě je. A bylo mu to celkem jedno. Pomalu se zvedl na nohy, natáhl si džíny a začal se ohlížet po zbytku svých šatů. Snape se nehýbal.
„To tu budeš jen tak sedět?“
Snape neodpověděl. Sirius si nazul boty a pak našel svou košili. Byla zamotaná do Snapeových džín a Sirius mu je hodil. Snape se zase ani nehnul. Sirius svraštil obočí.
„Jsi… jsi v pořádku?“
„Co ti je k čertu po tom, Blacku?“
Sirius si odfrkl a pokrčil rameny. „Asi nic.“ Zapnul si košili, pak se zarazil a přidřepl si ke Snapeovi.
„Severusi.“
Snape prudce zvedl hlavu a zaškaredil se na něj.
„Kde je?“
Snape na něj chvíli zíral, pak oči sklopil a odvrátil se. Zvedl svoje džíny a začal si je oblékat.
„Nevím, Blacku.“
„Kdybys to věděl,“ zkusil to Sirius, „…řekl bys mi to?“
Snape si zapnul džíny a zarazil se. Ústa se mu zvláštně pohybovala a hlavu měl skloněnou stranou, takže mu vlasy visely do tváře.
„Na tom nesejde,“ prohlásil tiše. „Protože to nevím.“ Mračil se na podlahu, až našel svoji hůlku tam, kde ji James pohodil. Zakutálela se za velkou bednu. Snape se opatrně sehnul – Sirius se malounko zastyděl – zvedl ji dvěma prsty a pátravě se na ni zadíval, jako by mohla být nakažená. „Čekáš na něco konkrétního, Blacku?“ zeptal se a obrátil pohled k němu. „Snad se,“ protáhl pohrdavě, „nehodláš… omluvit?“
Siriusův výraz se nezměnil. Ještě chvíli se na Snapea díval. „Nechtěl jsem ho opustit,“ řekl tiše.
Snape pozvedl obočí. „Chceš odpuštění, Blacku?“ pravil měkce a přimhouřil oči. „U mě ho nehledej. Ne za Reguluse. Za nic.“ Zvláštně mu cukly koutky, namířil na něj hůlku, a pak s ní prudce máchl dolů a s prásknutím se přemístil.
Sirius vypustil dech, o kterém si ani neuvědomoval, že ho zadržuje. „Do hajzlu.“
„Můžem jít?“
Otočil se. Remus postával ve stínech, oči mu žlutě svítily. Sirius se na něj podíval a pokrčil rameny. Pak zamířil ke dveřím.
„Siriusi.“ Zastavil se a ohlédl se přes rameno. Remus se od zdi nepohnul. „Mrzí mě to,“ řekl tiše.
„Myslíš Regulus?“ Remus chvíli neodpovídal.
„Ne, Snape.“
Sirius se zahleděl na zem. „Nemusí,“ řekl. „Mě to nemrzí.“ Vyšel ven a nechal Remusovi dveře otevřené. Remus je za sebou nezavřel.
- konec -
Povídku možno hodnotit/komentovat na www.ffdenik.cz.