Fotografováno bezprostředně po vycházce.
Adolf Foehr, Kotěrův žák.
Postavena ve dvacátých letech. Zdobí ji například stříškové baldachýny, které Foehr rád uplatňoval. Jsou pro jeho dílo typické.
S. Franc, Vladimír Fencl.
Soutěž, která byla na jeho realizaci vypsána v osmdesátých letech, vyhrál s projektem pyramidy na čtyřech nohách Karel Prager. Odjel svoje vítězství zapít do Paříže, odkud pocházel investor. Zatímco byl pryč, zakázku mu vyfoukl architekt Franc. Na jeho návrhu se komunistům asi líbila jeho velikost, která se snad měla stát měřítkem budoucí karlínské zástavby, až budou staré dvoupatrové domečky zbourány.
Ateliér Lexie Lukáše Velíška.
Povedená stavba, která se snaží snižovat výšku sousedního Hiltonu.
Václav Aulický, který dělal též například žižkovský vysílač.
Martin Kotík, Václav Králíček. (Ateliér OMICRON K.)
Tato stavba vznikla na začátku devadesátých let. Martin Rajniš navrhoval, aby s výškou této stavby (eventuelně i dalších podobnývh) šlo dolů, aby se přiblížily nízkému Karlínu. Kotík s Králíčkem vystavěli kancelářský komplex o něco vyšší, ale mohlo být hůř.
Špičatá (kýlová) partie je sice efektní, ale špatně využitelná.
Podílel se na něm innženýr Perner.
Jeden z prvních pražských mostů a také jeden z nejdelších - v Karlíně se totiž větví. Další zajímavosti podává Encyklopedie mostů.
Pro stavební firmu Matěje Blechy projektoval Emil Králíček.
Králíček ho projektoval v roce 1913 jako pozdněsecesní dům s kubistickými detaily - například zábradlí nebo portálu, dokud nebyl odstraněn. Původně tu sídlila záložna.
Karlín původně patřil pod pod Kouřim, pak byl přiřazen k Praze jako desátá část. Své jméno nese na počest manželky Františka I. Dobrotivého Karoliny Augusty.
V těchto místech býval morový hřbitov. Na začátku devatenáctého století zde vznikl zábavní park, například s terénní mapou českých zemí. Park zkrachoval a na jeho místě se usadili němečtí a angličtí průmyslníci s továrničkami na tkalcovské stroje. Časem se tu usídlil také například Daněk. V polovině devatenáctého století sem město naprojektovalo síť ulic s náměstím. Výstavba obytných domů ovšem narážela na továrníky, kteří také měli málo místa a tovární areály neustále zahušťovali.
Dnešní Sokolovská ulice bývala obchodní cestou s přepřažišti a zájezními hostinci.
Nízký nárožní dům z druhé poloviny devatenáctého století ve stylu tudorské gotiky, která se už málokdy vidí.
Pro stavební firmu Matěje Blechy projektoval Emil Králíček.
Secesní dům z roku 1904 s krásnou výzdobou od profesora Umprum Celestýna (Cildy) Kloučka.
Rušná silnice jménem Rohanské nábřeží byla původně ramenem Vltavy, které oddělovalo Rohanský ostrov od pevniny. Rameno bylo však koncem dvacátých let zasypáno, aby v Karlíně vznikl nová prostor pro stavbu (k té však dochází až dnes). Na starých domech v Pobřežní ulici, jež bývaly skladišti, jsou ještě tu a tam vidět rumpály, kterými se zboží vytahovaly z lodí na řece.
V šedesátých letech, když Praha plánovala pořádání olympiády pro rok 1968 architekt Jaroslav Paroubek navrhl na bývalém ostrově postavit velmi pěkný zapuštěný stadion.
Kohn Petersen Fox Architects se sídlem v Londýně. Projektovali také současnou nejvyšší budovu světa, která roste v Šanghaji.
Neboli Palác Dunaj. Obklad má z čínského pískovce a opět je vybavena efektním ale nepraktickým kýlem. Je součástí projektu River City Prague.
Palác Nil. Druhý ze série River City Prague. Do třetice se staví ještě Amazon House, čili Amazonka.
Ateliér Šafr a Hájek. Šafr žil v Austrálii a vrátil se k nám v devadesátých letech. Založil tu ateliér a věnuje se hlavně bytovým domům, například v Bráníku a v Podolí.
Směrem k řece je v otevřeném "U" japonská zahrada. Areál od řeky odděluje po povodních vystavěný protipovodňový val, po kterém vede cyklostezka a je k obyvatelům domů šetrnější než betonová stěna.
Starý původně zájezdní klasicistní hostinec s typickým litinovým zábradlým na balkónku. Na rozdíl od jiných domů ušel jak zbourání tak nástavbě.
Kozák a Svatoš.
Některé domy v Sokolovské ulici jsou, jako tyto, uskočené dozadu, protože se plánovao, že se ulice bude rozšiřovat.
Šedozelená barva je pro klasicistní stavby devatenáctého století typická. Z průčelí (opět s litinovým zábradlím) je patrné, že si ho nechala postavit šlechta.
Josef Sakař, který tady v Karlíně stavěl domy. Bydlel v arkýřovém bytě.
Vlastní dům architekta Josefa Sakaře v neorenesančním stylu, jehož fasádu až do padesátých let zdobily fresky. Sojí čelem ke Karlínskému náměstí, na kterém stávala kašna od Lederera, podobná té, která je na Uhelném trhu.
Karel Rössner, pozměnil Ignác Ullmann.
Rösner byl Vídeňák a kostel stavěl v době, kdy bylo zvykem napodobovat. Výzdobou ho optařili umělci o generaci starší než slavná generace Národného divadal: Meisner, Levý, Sekvens. Interiéry byly nedávno restaurovány, jak dokládá výstavka v kostele. Věže jsou vysoké 75 metrů.
Vystavěla je firma Freiwald a Böhm.
Mají keramický obklad.
V té době vůbec bylo zvykem stavebních firem usídlit se v Karlíně; kdo sídlil jinde, byl divný pták.
Jedna z prvních staveb v Karlíně, v pozdně klasicistním stylu. Opraven je jen střední ryzalit, snad proto, že se jich armáda chce zbavit a potencionálnímu kupci jen touží ukázat, jak hezky je lze opravit.
Emil Králíček.
Tentokrát se Králíček pustil do přestavby a vyzdobil (v roce 1913) spirálovými motivy v šedobílém provedení.
Docela malá kaple kuriózně zasazená do bytové zástavby. V sousedním domě sídlí pár salesiánských projektů a církevní školka a střední škola.
Pohlédneme-li dále ulicí Vítkovou, uvidíme kopec uříznutý kvůli portálům tunelu.
Leopold Ehrmann.
Tato modlitebna církve československé husitské bývala původně synagogou, která byla postavena už v devatenáctém století v neogotiském stylu a ve třicátých letech století dvacátého ji pak ještě upravil architekt Ehrmann.
Otto Ehlen, Friedrich Ohman
Původní neorenesanční varieté projektoval Otto Ehlen, který jako první u nás stavěl železobetonové stavby. Neobarokní adaptaci provedl Friedrich Ohman a navrhl k tomu i honosný interiér.
Antonín Balšánek