Poznámky z psí vycházky s architektem Zdeňkem Lukešem po části Holešovic
Fotky k číslům 1, 3, 7, 8, 13, 14, 16, 17, 18, 20, 21, 22, 23 a 24 pořídily během vycházky Jana Hubková a Lenka Kymličková. Čísla 1, 2, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 18, 19, 20, 21, 23 jsem fotografovala já 21. září a 27. října; moje fotky jsou v pravém dolním rohu označené písmenem b.
1) Bio OKO
Autoři:
Projekt dělal Gočárův žák Josef Šolc (který zemřel před několika roky, doživ se více než devadesáti let) pro firmu Jaroslava Stockara-Bernkopfa (jenž se za války hlásil k Němcům).
Popis a zajímavosti:
Blok domů ve stylu pozdního funkcionalismu dokončený roku 1938 se záměrem vybudovat multifunkční dům (s kavárnami, obchody atp.) Je v něm použit heraklitový obklad stropu (poprvé v kině v Baťově Zlíně). Jeden z prvních domů s výtahem a elektrickými, nikoliv plynovými sporáky, řadí se tedy k tzv. elektrickým domům. Vyznačuje se polootevřeným půdorysem, to kvůli dobrému osvětlení všech bytů. Byt majitele byl situován, oproti dřívějším zvyklostem, do posledního patra (s rozvojem automobilového průmyslu ztratily byty v přízemní části na své lákavosti, do nejvyššího patra krom toho jezdil výtah a nabízelo lepší výhled a případně terasu). Dále dům vyniká keramickými obklady, lodžiemi a sklobetonem.
2) Nárožní dům na druhé straně ulice
Autoři:
Jan Vítek, Janákův žák, který pro Baťu hojně pracoval.
Popis a zajímavosti
Dnes v něm sídlí lékárna, ale dal ho postavit Baťa a původně tam také měl prodejnu (ta je dnes naproti ve výše zmíněném bloku).
3) Č. p. 765 na rohu Veverkovy a Pplk. Sochora
Autoři:
Martin Reiner byl pro svůj židovský původ v roce 1938 od projektu vyhnán, podpis pod projektem tedy patří Duškovi. O Martinu Reinerovi si můžete přečíst například v časopisu zlatý řez.
Popis a zajímavosti:
Reinerova architektura je nápaditá, povšimněte si zejména nárožních balkónů a pásových oken, jejichž linie je vtipně přerušována okny francouzskými.
4) Sousední kachlíkový dům
Autoři:
Ohmanův a Loosův student Rudolf Wels (Loosovi, který neuměl kreslit, kreslil perspektivy). Mnoho jeho staveb (všeho druhu - vil, dělnických kolonií...) se nachází na Sokolovsku a Karlovarsku). Jeho otec napsal kroniku svého rodu, kterou v samizdatu vydal básník Zbyněk Hejda a vyšla i po revoluci. Více se o něm můžete dozvědět také na archiwebu a na stránkách jemu přímo věnovaných.
Popis a zajímavosti:
Pro Welse typický kónický vstup (je to jeden z jeho šesti, poměrně luxusních, domů v Praze).
5) Parkhotel
Autoři:
Návrh pochází již z roku 1959 od architekta Edela, Frágnerova žáka.
Popis a zajímavosti:
V roce návrhu byl dokončen například i hotel Internacional, přesto i tehdy bylo možné stavět podle západoevropských vzorů. Dostavěn byl roku 1967. Na fasádě si povšimněte slunolamů.
6) Veletržní palác
Autoři:
Architekti Oldřich Tyl a Bohuslav Fuchs (více o něm se dozvíte opět na archiwebu).
Popis a zajímavosti:
Stavba byla dokončena roku 1928 a ve své době to byla jedna z největších budov v Evropě, srovnávaná například s budovou Fiatu v Turíně, na jíž střeše byl zkušební okruh. Když byl v Praze Le Corbusie, jeho průvodci se mu veletržním palácem chlubili a francouzský architekt trochu žárlil, jelikož on sám v té době ještě žádnou tak velkou budovu nepostavil. Odškodnil se aspoň kritikou čtvercových oken v zadní části, která nerespektovala pravidlo zlatého řezu. Řečená okna vůbec stojí za pozornost, protože profil stavby je v tomto místě lehce prohnutý, což je efekt, kterého se za použití vyzdívaného železobetonu dosahuje jen obtížně.
7) Č. p. 727 v ulici Pplk. Sochora
Autoři:
Alois Masák, jenž zemřel po první světové válce a postavil mimo jiné řadu secesních domů v Ovenecké. S oblibou fasády zdobil motivem dravců, i když zrovna u tohohle domu udělal výjimku.
8) Tři domy české neorenesance v ulici Dukelských hrdinů
Autoři:
Jan Zeyer, bratr básníka Julia Zeyera.
Popis a zajímavosti:
Postaveny v osmdesátých a devadesátých letech devatenáctého století. Jsou zdobeny sgrafity a podepsané architektem na fasádě; jeho inicály zdobí i štíty. Zeyer je nejspíš autorem i toho žlutého novobarokního domu (č. p. 695) uprostřed.
Sgrafito je typická renesanční a novorenesanční technika zdobení fasády, jež má napodobovat nákladnější rustiku, tedy ploché kvádrování vyznačované mělčími nebo hlubšími spárami v omítce. (Kdežto sgrafito je rýsování v dvouvrstvé omítce, jejíž vrchní vlhká vrstva se proškrabuje na spodní suchou vrstvu, přičemž svrchní omítka je zpravidla světlá a spodní tmavá; je-li tomu naopak vzniká obrácené sgrafito, nebo-li kontasgrafito. Výjimečně se proškrábané plochy dotatečně obarvují.)
9) Č. p. 1118 v ulici Janovského
Autoři:
Alois Masák, podepsaný v průčelí.
Popis a zajímavosti:
Nárožní dům z roku 1914 s fasetovou věžičkou, na níž je patrný vliv kubismu.
10) Č. p. 986 naproti předchozímu
Autoři:
František Novotný.
Popis a zajímavosti:
Dům ve stylu klasicizující secese (vizte hlavice sloupů a podobně) z let 1913 a 1914. Naproti tomu okolní domy se řadí ke geometrické secesi.
11) Č. p. 408 na rohu ulic Janovského a Heřmanovy
Autoři:
Emanuel Hruška, žák Gočárův.
Popis a zajímavosti:
Nárožní funkcionalistický dům z let 1937 až 1938.
12) Husův sbor ve Farského ulici
Autoři:
František Kubelka (dělal především interiéry).
Popis a zajímavosti:
Funkcionalistická budova (její již ne tak pěkné sousedy projektoval jiný architekt) z let 1935 - 1937. Vnitřní prostor je zakončen efektní modrobílou sklobetonovou apsidou.
13) Č. p. 426 v ulici Pplk. Sochora
Autoři:
Martin Reiner, Žid s maďarským občanstvím, což ho zachránilo před koncentračním táborem, jen konec války strávil v Terezíně. Po válce na architekturu zanevřel a pustil se do sochání moderních plastik z kamene (nedělal si žádné modely, sekal rovnou). Vážili si ho například Zoubek a Janouškovi. Stejné jméno nosil i pražský pozdně renesanční stavitel v polovině sedmnáctého století.
Popis a zajímavosti:
Tuto chráněnou památku zdobí pro Reinera typické kruhové okno a nenápadný „trezorový“ vstup se zaoblenou markýzou (Reinerovy domovní vchody patří k těm nejhezčím vůbec). Sloupy vevnitř byly obloženy zrcadly, takže to připomínalo vstup do paláce. Byl postaven kolem roku 1938.
14) Č. p. 422 a 423 v Antonínské ulici
Autoři:
Evžen Rosenberg, slovenský Žid, který ještě před válkou emigroval do Anglie, kde vystavěl na sto domů. Žák Gočárův. O jeho prvních realizacích se píše na stránkách architekt.sk. Je také autorem domů při ústí pasáže spojující ulice Ve smečkách a Štěpánskou.
Popis a zajímavosti:
Nájemní funkcionalistické domy "dvojčata" se zajímavě řešenými dvojitými bočními okny, která dovolují vybudovat mezi skly třeba skleníček. Balkónová zábradlí jsou, jak je pro Rosenberga příznačné, z perforovaných nerezových desek. Jeden z domů má atypické dřevěné obklady.
15) Nárožní soused předchozích dvojčat
Autoři:
Josef Gočár.
Popis a zajímavosti:
Gočárův pozdní, funkcionalistický výtvor z roku 1938 se zaobleným průčelím a ustupujícím nejvyšším patrem.
16) Státní reálka na Strossmayerově náměstí
Autoři:
Vomáčka a Schaffer.
Popis a zajímavosti:
Stavební úřad hlavního města Prahy dával přednost neorenesančním školám, tato opatrná secese z počátku dvacátého století je tedy výjimka.
17) Kostel svatého Antonína na Strossmayerově náměstí
Autoři:
František Mikš, který se později v jedné z věží oběsil. Byl Mokrovým asistentem a spolupracoval s ním na stavbě sv. Prokopa na Žižkově nebo sv. Ludmily na Vinohradech.
Popis a zajímavosti:
Postaven v roce 1911 v neogotickém stylu, který se v té době už nenosil (na výsluní byl národní) - je to také poslední neogotický kostel v Praze. Vyčítaly se mu i mokrovská ukončení věží v severoněmeckém duchu. (Tato nechuť vedla tak daleko, že architekti sousedních elektrických podniků věže kostela z fotografií svého díla vymazávali.) V levé věži je zavěšen Zvon svobody, darovaný prezidentovi Masarykovi prezidentem Wilsonem.
18) Elektrické podniky
Autoři:
Josef Kříž a Adolf Benš. Druhý jmenovaný byl Kotěrův žák a projektoval mimo jiné i staré letiště v Ruzyni.
Popis a zajímavosti:
Je to první stavba dokumentovaná od samého počátku filmovou kamerou (na jejím místě stával pivovar a další tovární budovy, které v devatenáctém století vystřídaly domky obce Bubny vzniklé u brodu přes Vltavu; tam se zas od roku 1912 klene Hlávkův most od Janáka se Štursovými sochami, první betonová konstrukce svého druhu - ani ten si nezachoval svou původní podobu, neboť byl kvůli rotvoji automobilové dopravy rozšířen a sochy byly přestěhovány o kus dál). Když se pořizovaly fotografie, autoři nelibě nesli vykukující věže sv. Antonína, jehož styl se jim hrubě nelíbil, a tak je ze snímků vymazávali, podobně jako Havlíček umazával vodárnu z obrázků Molochova.
O její výstavbu se zasloužil ředitel elektrických podniků ing. Eustach Pelcl, milovník moderní architektury, pro nějž pracovali Josef Kříž a Marian Černý. Původně měly vzniknout paláce dva.
Stavba se táhla od roku 1928 do roku 1935, jelikož bylo třeba se vypořádat s pískovým podložím. Je z ní cítit Le Corbusieův vliv, je multifunkční, v hale s jedinečnými ochozy stávala Masarykova busta, opláštěna je rakovnickou keramikou. Po Havlíčkovu mrakodrapu je to druhý pražský dům s americkou klimatizací, kterou architekti vyvedli ve dvou chladicích věžích s kontrastním tmavým větráním. Zajímavostí jsou takové výklopná ocelová americká okna.
Podle amerického vzoru zde byla zřízena první závodní jídelna, v jejíž kuchyni byly mimo jiné i dosud nevídané roboty na mletí masa, míchání těsta a podobné, které inspirovaly malíře Františka Grosse, jenž tam chodil na obědy, k namalování slavného obrazu.
19) Konsolidační agentura
Postavena v osmdesátých letech dvacátého podle Reichelova projektu.
20) Č. p. 965 na Strossmayerově náměstí
Autoři:
Richard Klenka rytíř z Vlastimilu, podivín, který odešel studovat nikoliv do Vídně nebo do Mnichova, jak bylo zvykem, ale do Paříže, kde se podílel například na výstavbě pavilonu pro světovou výstavu v roce 1900. Miloval detaily.
Popis a zajímavosti:
Podobné, neboť od téhož autora, jsou dům U synagogy v Pařížské a jeden z domů na Janáčkově nábřeží. Tenhle styl můžeme nazvat eklektickou secesí.
21) Bývalá úrazová pojišťovna, dnes sídlo městských částí Praha 6 a 7
Autoři:
Soutěž vyhrál Oldřich Lyska, ale jeho projekt byl příliš výstřední, a tak budovu postavil Jaroslav Resler, žák Kotěry a Ohmana.
Popis a zajímavosti:
Stavba pochází z poloviny dvacátých let a je inspirována, podobně jako Kotěrův palác Adria, severoitalskými paláci. Ač ji řadíme k modernímu klasicismu, její interiéry jsou art decové a obložené bílými kachlíčky, což kanceláře velmi rozjasňuje.
22) Žlutý dům v ulici Na ovčárnách
Autoři:
Pavel Albert Kopetzky.
Popis a zajímavosti:
Z roku 1935. Jeho vstup je obložený černým kamenem.
23) Modrý dům v ulici Na ovčárnách
Autoři:
Jan Šebánek, Gočárův žák, kterého miluje David Vávra.
Popis a zajímavosti:
Je z roku 1928 a je to jediná Šebánkova pražská stavba. První dům se zaobleným průčelím. Ustupující patra mají evokovat zaoceánské parníky.
24) Městské lázně
Autoři:
František Velich, architekt ve službách stavebního úřadu hlavního města Prahy.
Popis a zajímavosti:
Objekty postavené zmíněným úřadem, typicky hřbitovy, kanalizace, školy, nemocnice, mosty, se poznají podle znaku hlavního města nebo lva zakomponovaných do fasády.
Takové lázně se sprchami a vanami musely stát v každé čtvrti. Nad nimi vykukuje barokní, původně románský ze třináctého století, kostel sv. Klimenta a škola ve stylu francouzské renesance.